Štěchovický archiv     5.7.2007

foto << Německý zajatec Achenbach spatřil náhle most. "Musíme přes řeku a pak hned napravo". Auta se vydala po vltavském břehu. Ta zvláštní věž zdejšího kostela mu nevymizela z paměti. "ještě kousek".

foto

kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích na konci Svatojánských proudů

údolí potoka je poznamenáno četnými výkopy hledačů štěchovického pokladu

foto foto


Ukázal s úlevou na malý skalnatý ostroh. Štola leží v úzkém údolíčku, které směřuje k řece. Cesta zabočila do lesa, po obou stranách narůstaly stráně. Vltava jim zůstala daleko za zády.

foto foto
Asi po dvaceti minutách nepříjemné chůze, kdy se posléze museli prodírat houštím a pak několikrát přeskakovat koryto, které se tvrdošíjně klikatilo, minuli lesní cestu, vedoucí po svahu jedné stráně dolů k potoku...


symbolický portál na místě původního vstupu do štoly se štěchovickým archivem

foto "Jsme na místě. Tři stromy , ano, druh souhlasí, dva listnáče a smrk. Stačí vést spojnice a..." ukázal na stráň.

Lidé, kteří tuhle chodbu připravovali, už asi nežijí. Nahoře, několik set metrů od zatáčky, stál tehdy lágr. Těžko vědět, kolik tu bylo národností. Jednou, když se vraceli z práce - chodba už byla hotová - je esesáci postříleli. Na rozcestí hlídá vzpomínku vysoký kříž s ostnatou korunou a jalovec, u něhož hlásá kamenná deska:

NA VĚČNOU PAMĚŤ MUČEDNÍKŮ ZDE POVRAŽDĚNÝCH V DUBNU 1945 DALEKO OD SVÝCH RODNÝCH ZEMÍ.

Museli zemřít, aby neprozradili své tajemství. Günther Achenbach na něm slušně vydělal.

text krácen z knihy M. Ivanova Noc hnědých stínů

Pokud vím, tak kříže nic nehlídají, ale vyjadřují víru těch, kteří se hlásí, či před smrtí hlásili, k Ježíši Kristu a mučedníci byli umučeni pro katolickou víru a nikoliv pro vyhloubenou štolu.

zpět na úvodní stránku