Džbán a Křivoklátsko   19.-24.7.2006

foto


Pohled na Králku od Řevničova, zde dole bylo shromážděno Vlaslavovo vojsko (Lučané), a zde došlo k bitvě na Turském poli 10.5.869.
(dle Kroniky české Václava Hájka z Libočan a Rukopisu Královédvorského).

"Vojsko Čestmírovo i vojsko Vojmírovo (Pražané), když bylo se shromáždilo na vrcholku křovinami porostlém (chrastím), odkud bylo viditelno žateckým, postupovalo po úbočí dolů do vyššího lesa, kde se ztrácelo zrakům vojska Vlastislavova, a tímto postupovalo i směrem severním, aby připojilo se na návrší na konec voje. A tak obcházelo úbočí devětkráte pravděpodobně východně nad místem nynější vesnice Kroučové, po vršku zvaném nyní 'na Králce' - devětkrát se kroutili. Posléze rozestoupili se na témž vrcholku křovím porostlém - když byl Čestmír krátkými slovy své rytíře napomenul."

"Rostúpichu sě po nižniem chvrastí, by sě lsknula braň jich v zracě vrahóm. I by leskem naplněna hora."

"Tamo na rovni očekávaje je vojivný Vlaslav; ot lesa k lesu stáše jeho síla, síla stáše pětkrát věšče Pražan. Jako z mračen z niej vznikáše jeket, lánie psóv přemnoha mnostvie."

"Aj, řiče les řvaniem iz úvala, (z úvalu, ve kterém jest nyní dědina Řevničov) jak by hory s horami válely, i všě drva v sebe rozlámaly.

foto Od dědiny Milé směrem severo- východním, v lese zvaném "v Gothardu", jest skála (skalní ostrožna), z jejíhož nitra, jeskyňkou vyvěrá pramen potoka Bilichovského. Naši předkřesťanští předkové spatřovali v takovýchto zjevech, kde živel vodní prorval si masivem skalním cestu na světlo denní, zásah a působení bohů. V takovýchto místech v určitou dobu roční bohům obětovali a v pramenité vodě a potocích (před východem slunce) neduhy své léčili. Němečtí kněží s oblibou nazývali místa, na kterých předkové neústupně a tvrdě lpěli a kde své náboženské obřady vykonávali, "Gothardy". Pramen potoka Bilichovského v pozdější době byl před skálu do jímky sveden a jeskyňka z větší části byla zemí zaházena.
(F. Šťovíček: O bitvě na Turském poli, 1935)

"Nad vršiny lesné, dojdů voje tamo, kdě oběť tvoje pověje v slůpech dýmu, i pokoří sě všě vojska tudy jdůce. I všede Vojmír na ručie koně, proletě lesy jeleniem skokem, tamo v důbravu, na dráhu k skále; na vrše skály zanieti oběť bohom svým spásám, za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě."

související výlet 1   2   3

foto foto

foto
 pramen nad
 Bílichovským
 rybníkem

studánka mezi Lužnou a Rakovníkem

Merkovka (Merklův pramen též pramen sv. Jiljí), v 19. st. byl okolo pramene vystavěn pavilon a vedle stávala budova lesních lázní se 2 vanami, (též zde)
_______________________________________________

foto  << sv. Maří
 Magdaléna,
 obraz
 na hlavním
 oltáři kostela
 v Novém
 Domě

foto


Kostel sv. Maří Magdalény
v Novém Domě >>


foto foto  hlavní oltář
 před a po
 vykradení:

 horní řada:
 anděl, kříž,
 anděl

 střední řada:
 sv. Antonín,
 sv. Martin,
 sv. František

 dolní řada:
 anděl,
 sv. Václav,
 sv. Maří
 Magdaléna,
 sv. Prokop ?,
 anděl


Přicházíme-li do Nového Domu od Západu, míjíme Doupno - místo pojmenované od doupěte, do kterého se uchyluje zvěř před nebezpečím. Tak se skryli v hlubokých křivoklátských lesích Augustiniáni, před válečnými nájezdy husitů, z těžce poškozeného kláštera při kostele sv. Tomáše v Praze. Již tehdy zde stával kostel zasvěcený sv. Maří Magdaléně. V 17. století se Doupno stává poutním místem a ve století následujícím byl kostel barokně přestavěn. Podle pěkného nového klasicistního domu je celá osada přejmenována na Nový Dům.

Před patnácti lety se ještě konaly ve zdejším kostele pravidelné bohoslužby. Lidí praktikujících víru alespoň nedělní návštěvou kostela ubývalo, v té době chodily do zdejšího kostela pouze čtyři babičky. Nakonec zůstal Pán s knězem osamocen. Kostel byl uzavřen, nové letnice se nedostavily. V místech, kde farnost žije, nebyl problém udělat sbírku na zabezpečení objektu. Tam, kde tomu tak není, jsou památky v hodnotě mnohonásobně převyšující cenu zabezpečení připraveny zlodějům. Kradlo se vždycky, ale kostely byly volně přístupné veřejnosti po celý den a noc do padesátých let 20. století. Pekla v důsledku svatokrádeže se dnes už bojí málokdo, proč také, když se o něm již několik desetiletí nekáže. Důsledek si lze snadno domyslet – kostel byl několikrát vykraden.

V katechismu katolického náboženství od kardinála Tomáška se dočteme: "Oběť Nového zákona je sám Pán Ježíš, který se za nás svou smrtí na kříži obětoval a v každé Mši svaté tuto oběť na kříži zpřítomňuje. Když jdeš na Mši svatou, je to stejné, jako bys šel na Kalvárii pod kříž, na kterém umírá za tebe Pán Ježíš. Rád, s úctou a se svatou bázní proto pospíchej na Mši svatou nejen v neděle a zasvěcené svátky, kdy jsi k tomu povinen pod těžkým hříchem, ale i dobrovolně ve všední den! Ať se nikdy svým chováním při Mši svaté nepodobáš vojákům a Židům pod křížem. Měj při Mši svaté podobnou úctu, zbožnost a lásku, jakou měla pod křížem Panna Maria, svatý apoštol Jan, svatá Maria Magdaléna a ostatní svaté ženy. Pěstuj v sobě takové obětní smýšlení, aby ses co nejvíce přiblížil obětnímu smýšlení samého Pána Ježíše. Vytrvale se o to modli. Jen tak se staneš dokonalejším vyznavačem Krista, dokonalejším křesťanem."

V takřka vypleněném interiéru byla 23. 7. 2006 sloužena rytmická kytarová poutní Mše svatá, první mše po patnácti letech. Velký dík patří všem, kteří kostel uklidili od nánosů prachu a připravili vše tak aby zde mše mohla být sloužena. Trochu mne však mrzí smývání rozdílu mezi slavnou (tak bylo na plakátcích po okolí inzerováno) a rytmickou Mší svatou. Hudební produkce byla vždy úměrně přizpůsobena oběti Mše svaté. Nedovedu si představit jak sv. Maří Magdaléna hraje pod křížem na kytaru. Podmalování situace hudbou varhan, fléten, smyčců aj., zaznívajících shora, z nebe, si představit dovedu. Proto mnohé kůry barokních kostelů jsou vyzdobeny anděly s hudebními nástroji v rukou. Rytmickou mši chápu spíše jako "spolčo" se vzkříšeným Kristem - o takovém pojetí Mše svaté však katechismus katolického náboženství nepíše, alespoň ne ten od kardinála Tomáška.

Lavice byly zaplněny lidmi z širokého okolí. Žádného příslibu ohledně další Mše svaté, třeba za rok o sv. Maří Magdaléně, jsme se nedočkali. Povede se tímto způsobem oživit víru v poutním místě Nový Dům nebo skončí kostel v komerčním výprodeji?

fotočlánek pro
č. 4/06

související výlet           historické informace jsou převzaty z kázání a z nástěnky v kostele
_________________________________________________________________________________

foto foto Zajímavé předměty z městského muzea v Novém Strašecí:

<< socha sv. Isidora, patrona zemědělců, zakoupená roku 1860 za pecen chleba a džbán podmáslí hospodskou z Nového Strašecí

jha k zápřahu skotu >>

foto košnice, překlopňáky
neboli slaměné úly >>

past na myši (dole) >>

foto

foto


nenápadný, umělý, 24 metrů vysoký "vánoční stromeček" sloužící k umístění antén pro komunikaci s mobilními telefony, BTSka u obce Milý

zpět na úvodní stránku