posvícení a oslavy 100 let města Bubenče   24.10.2004

foto "My František Josef I. ráčili jsme z Naší Nejvyšší císařské a královské moci Naším rozhodnutím ze dne 26. října 1904 naši věrnou osadu Bubeneč v našem království Českém přihlédajíce nejmilostivěji k její spořádané obci a k jejímu znamenitému rozvoji ku prosbě obecného zastupitelstva na město povýšiti..."

foto

znak Bubenče na obchodní akademii
<<

stánky u kostela sv. Gotharda >>


níže stánky u obchodní akademie

foto

foto


pamětní medajle
s kostelem sv. Gotharda >>

z historie kostela sv. Gotharda

foto

20.7.1880 byla obec naše oděna ve slavnostním rouše neb očekávala svého arcipastýře. U dveří chrámových přivítán byl nejdůstojnější p. kardinál družičkou, která v krátké, prosté, nelíčenými city oplývající řeči vítala ve jménu vší mládeže a ve jménu všech občanů arcipastýře v náš střed. Patrně dojat poděkoval nejdůst. arcipastýř družičce za řeč vítací a vstoupil do milého našeho chrámu Páně. Po mši sv. a úvodní řeči udílel pak svátost sv. biřmování. Celkem přijalo svátost tuto toho dne v zdejším chrámu Páně 408 biřmovanců.

1918 - Se vším se strašlivě "keťasovalo" (řetězový obchod provádět). Proti "keťasům" se všeobecně mluvilo, psalo, v kostelích kázalo, také byli někteří úřady zjištěni a pokutováni, ale z toho si žádný nic nedělal a "keťasovalo" se dál, protože ta pokuta byla jen nepatrným procentem z nepoctivého výdělku. Obchodníci, řezníci zbohatli úžasně. Jistý řezník v Dejvicích neměl před válkou ničeho, za 4 leta koupil si 3 domy a statek, vše si zařídil nádherně. Milionářů přibývalo jako hub po dešti, kdežto střední stav, zvláště úřednictvo, chudl, zadlužil se a prodal takřka poslední košili, aby se zachránil od smrti hladem. Tvrdost srdcí lidských snad nikdy nezjevila se více jako v této těžké době u bezcitných "keťasů".

15.6.1922 konána slavnost Božího Těla. Účast věřících byla neobvykle četná. Družiček kráčelo v průvodě několik set.

19.6.1930 konala se jako každoročně slavnost Božího Těla, v průvodu kráčelo 700 družiček.

1932: Při slavnosti Božího Těla byla účast věřících ještě větší než jiná léta a družiček bylo napočítáno více než jeden tisíc.

28.9.1933 na svátek sv. Václava byla katolickou akcí uspořádána pouť ke hrobu sv. Václava na hrad pražský a to ze všech pražských farností. Též z naší farnosti vyšel ve 3 hod. z farního kostela průvod za doprovodu hudby p. kapelníka Miliňovského. Za křížem a korouhvemi šlo žactvo bubeneč-dejvického "Orla", pak studující arcib. gymnasia v Bubenči, školní děti, duchovenstvo a v šestistupech muži a ženy. Účastníků průvodu bylo více než 1400.

17. a 18.10.1934 konána na farní osadě bubenečské generální visitace. Jeho Eminence nejdůstojnější pán arcibiskup pražský ThDr. Karel Kašpar sloužil druhého dne mši svatou a pak přijali sv. biřmování žáci a žákyně škol obecných a učňovských; bylo jich hlášeno asi 200 a přišlo jich 350, takže nejdp. arcibiskup těžko procházel stísněnými řadami biřmovanců. Při zkoušce z náboženství, která pak následovala, připomněl nejdp. arcibiskup přítomným nedostatek místa ve farním kostele a poukázal na povinnost přispívati "Jednotě pro postavení neb rozšíření katol. kostela". Nejdp. arcibiskup řekl, že jest na osadě skoro 20.000 katolíků; kdyby každý dal jen 5 Kč , už by nový kostel stál.

28.4.1935 uspořádán průvod na ukončení Milostivého Léta. Vyšel z našeho farního kostela do kostela sv. Klimenta v Praze VII. a odtud do farního kostela u sv. Antonína v Praze VII., kde byla pobožnost ukončena. Průvodu účastnilo se již z Bubenče více než 400 osadníků a budil všude pozornost pořádkem a pěkným zpěvem.

27.6.1935 zahájen I. celostátní sjezd katolíků R.Č.S., po čas sjezdu bylo v našem kostele velmi mnoho mší sv. (denně až 12).

15.10.1937 počaly v našem kostele (jako i ve 33 pražs. kostelích) Dny náboženské obnovy (sv. Misije). V neděli 27.10. sv. Misije ukončeny vyhlášením odpustků a zasvěcením celé osady Božskému Srdci Páně. Výsledek 14ti denní náboženské obnovy dle dotazníku: poenitentů (vyzpovídaných) 1250, komunikantů (přijímajících) 3000, průměrný počet posluchačů při ranním kázání (v 6:30) 250, při večerním kázání (19:00) 400 - 450, účast mládeže velká, v době misijí 16 návratů do Církve a 4 křty dospělých.

15.6.1941 v neděli konala se slavnost Božího Těla za velké účasti věřících: I. oltář byl u bývalé radnice, II. naproti kostelu, III. u kříže pod kostelem a IV. u Král. Obory.

8.12.1947 - Nový arcibiskup
(ThDr. Josef Beran) všeobecně velmi oblíbený na stolec sv. Vojtěcha se výborně hodí a ani lepší volby býti nemohlo. Je arcibiskupem na svém místě a lid o něm říká, že je vymodlený pokornou modlitbou věřících. Velmi slavně za účasti celé vlády byl vysvěcen na biskupa a nastolen na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie. Klerus Pánu Bohu za jmenování velmi vděčí. Kéž nám Ho Pán Bůh dlouho, dlouho zachová!!!

foto

4.5.1948 udílel sv. biřmování v našem kostele Jeho Excellence pan arcibiskup Josef Beran. Počet biřmovanců byl 498. Poněvadž náš kostel je malý, přál si p. arcibiskup, který nerad biřmuje mimo kostel, aby část biřmovanců přišla v 10 hod. do seminárního kostela v Dejvicích, kde byla mše sv. s kázáním, jako v našem kostele, na to sv. biřmování.

Kardinál Beran dodával v době komunismu svým dobrým kněžím odvahu a říkal jim: Nebojte se! Pokud půjdete do vězení, tak proto, že jste splnili svou kněžskou povinnost. Pokud je vaším posláním být mučedníky, stanete se jimi. Tito kněží udělovali tajně křty, učili katechismus v úkrytech a byli připraveni dát svůj vlastní život, jen aby zachránili víru dětí, zachovali víru v rodinách a aby udělili svátosti potřebným.

sv. Gothard z Hildesheimu *960 +1038

V církevním kalendáři slaví 5. května svátek sv. Gothard (Gotthard, Godehard). Toto staroněmecké jméno je složeno ze slov Gott ("Bůh") a hart, což znamená "tvrdý" nebo "silný". Proto se toto jméno překládá jako "v Bohu silný".

Sv. Gothard z Hildesheimu se narodil roku 960 v Reichersdorfu (Dolní Bavorsko) v rodině chudého rolníka. Mniši z nedalekého kláštera si brzy povšimli bystrého hocha a poskytli mu veškeré vzdělání. Ve třiceti letech složil sv. Gothard řádové sliby a stal se z něho benediktinský řeholník. Během několika málo let se stal převorem a brzy nato i opatem (996) v Niederalteichu. Pod jeho rukou klášter vzkvétal, a tak není divu, že roku 1022 byl na přání samotného císaře Jindřicha II. vysvěcen na hildesheimského biskupa. V následujících letech vzniklo v jeho diecézi kolem 30 nových klášterů a vyrostly nové školy. Biskup byl všeobecně velmi oblíben, a tak když roku 1038 zemřel, oplakávali jej všichni bez rozdílu. Byl pohřben v hildesheimském dómu, papež Inocenc jej svatořečil již v roce 1131. Sv. Gothard se stal prvním světcem z Bavorska, který byl kanonizován. Od té doby je patronem zedníků a modlí se k němu všichni, kdo mají dnu a revmatismus. I u nás máme na sv. Gotharda svoji památku - má kostel v Praze-Bubenči, kde je vyobrazen na oltáři. Toto barokní dílo namalovala malířka Barbora Kraftová a jedná se o její jediné dílo u nás. Památka by připadla na 4. nebo 5. května (datum není uváděno jednotně), ale slaví se 5. 5., protože na 3. 5. připadá svátek sv. Filipa a Jakuba a 4. květen náleží památce (v německy mluvících zemích) sv. Floriana.

informační zdroje:
http://www.libri.cz/databaze/jmena/index.php
http://www.oubudisov.cz/farnost/kostel.html

Modlitba ke sv. Gothardovi:
(ze stávajícího breviáře pro německy mluvící benediktiny)

Herr und Gott, du hast den heiligen Godehard berufen,
das klösterliche Leben zu erneuern
und den Gläubigen seines Bistums ein weiser und gütiger Bischof zu sein.
Erhalte in uns den Willen, unser Leben auf dich hin auszurichten
und dem Nächsten in Liebe zu begegnen.
Darum bitten wir durch Jesus Christus.

Překlad modlitby:

Pane a Bože, ty jsi povolal svatého Gotharda,
aby obnovil klášterní život
a věřícím svého biskupství byl moudrým a dobrým biskupem.
Zachovej v nás vůli podřídit svůj život tobě
a milovat bližní.
O to prosíme skrze Krista.

Píseň ke sv. Gothardovi:
Zpívá se na melodii písně 512   "Bože před tvou velebností"

1.V nebes dvoru, svatých sboru
září nám tvůj světlý zjev.
Ku tvé chvále neustálé
hlaholí náš zbožný zpěv.
Ó svatý Gotharde milý,
vyslyš naší prosby hlas:
Bychom jednou s tebou byli
v nebes říši, pros za nás.

3. Pro zásluhy, život tuhý
za biskupa povolán,
k službě Boží úctu množí,
kypříš církve svatý lán.
Pomoz nám, by v žití boji
víra byla spásný štít.
Naděj, láska kéž nás pojí,
pokora dá vítězit.

5. Koho v světě bída hněte,
kruší nemoc, svírá žal,
láska tvoje, nese zdroje
pomoci, již Bůh mu dal.
Kéž i nám je soucit daný
těšit jiné, pomáhat,
hojit žití těžké rány,
pro Krista vše v oběť dát.

2. V dětství květu dal jsi světu
výhost, touže k Bohu blíž,
v přísné kázni, svaté bázni
Benedikta řádu již.
Kéž se podobáme tobě,
chceme dospět v svatý cíl,
kteržýto nám v žití době
Bůh každému stanovil.

4. Moudrou péčí, svatou řečí
mládež ved jsi k Bohu blíž.
K chrámu službě, vřelé tužbě
v mysli mnohých štípil kříž.
Dej, by naše mládež spěla
tvojí stopou v svatý cíl,
v tobě zářný příklad měla,
který jsi jí zůstavil.

6. A když v stáří svatozáří
zdoben, vzlétl k nebi duch,
po všem boji v náruč svoji
přijal tebe věčný Bůh.
Pros za nás, by duše z těla
procitnuvší z hříchu sna,
jednou k slávě Boží pěla
v nebi slavné Hosanna.

Sv. Godehard a sv. Vintíř

Rozhodující význam pro Vintířův život mělo setkání s biskupem Godehardem (960-1038). Godehard, který byl od roku 997 opatem v Dolním Altaichu, přivedl klášter neúnavnou prací k novému rozkvětu a zanesl reformu i do Tegernsee (1001-1002) a do Hersfeldu (1005-1007), kde Vintíř zastával úřad klášterního fojta. Vintířovi bylo tehdy padesát let a vážný muž reformy a zároveň plný humoru a lidského porozumění udělal na něho dojem tak mocný, že se rozhodl svůj život od základu změnit. Po dlouhé rozmluvě s Godehardem svěřil se zcela jeho vedení a posléze jej požádal, aby ho přijal do benediktinského řádu jako bratra laika. "Dotčen milostí Boží zřekl se Vintíř světa a jeho nádhery a stal se mnichem," poznamenávají anály hildesheimské. Vintíř odevzdal svůj majetek roku 1005 klášteru hersfeldskému jako prebendu pro klášter Göllingen, jehož správu si vymínil do konce života. Tato výhrada se ovšem Godehardovi nelíbila, protože v ní spatřoval nebezpečí pro duchovní život svého svěřence. Šlo sice jen o vnější správu, ale i ta přinášela stále nové problémy a Vintíř se musel opětovně utíkat ke Gotthardovi o radu. Ten mu dal posléze na vybranou: bud odloží řeholní roucho, nebo se stane opravdovým mnichem beze všech výhrad. Vintíř se rozhodl pro tuto druhou možnost a odešel do Altaichu, kde konečně nalezl vnitřní klid. S řeholními povinnostmi bral to pak Vintíř velmi vážně. Třebas žil jako prostý mnich, brzy se nespokojil s askezí a cvičením v pokoře, jak to bylo v klášteře obvyklé, a roku 1008 odešel na horu Ranzingerberg, vzdálenou tři až čtyři hodiny od kláštera, aby tam o samotě sloužil Bohu. Byl tam však vyrušován návštěvníky, proto se vydal severním směrem od kláštera a na místě u tekoucí říčky zvaném Rinchnach si zřídil poustevnu. Na jaře roku 1012 připojilo se k Vintířovi s Godehardovým svolením několik altašských řeholníků a pak po noviciátě v Altaichu přišli další. Malé mnišské sídlo rychle vyrostlo v samostatný klášter.

informační zdroj:
Jaroslav Kadlec, Bohemia Sancta - ČKCH 1989 - volně zkráceno ze stránky
http://www.vira.cz/vintir/vintir-komplet.php

Sv. Gothard v letopise kanovníka vyšehradského roku od narození Páně 1137

Chci odchýle se maličko od hořejšího vypravování, sem vložiti zmínku o jednom novém podivuhodném skutku Božské dobroty a moci, jejž jsem poznal z podání hodnověrných lidí. V krajinách Čáslavi je jakási ves, zvaná Běstvina. V ní žila jedna žena od panenství svého mnoho let se svým mužem, zachovávajíc mu věrnost a lásku, jak sluší; ale po dlouhém čase, když se její věk už chýlil k stáří, upadla v tak těžkou nemoc, že vůbec nemohla rovně choditi ani státi, nýbrž jiní lidé ji musili na lůžku nositi ven i zpět. Co dále? Touto nemocí byla poután několik let. Stalo se však na Hod Boží vánoční, kdy je zvykem našeho lidu společně hodovat, že řečená žena, postrádajíc obsluhy, samotna ležela doma.
I přišly k ní sousedky a domlouvaly jí, aby se dala od nich donésti do jejich besedy a tam, i když nemůže seděti, aspoň nějak poležela. Ona, vyhovujíc jejich přání, to slíbila. Byvši tedy donesena mezi hodující, poležela tam tak dlouho, až se strhl, jak tomu bývá mezi hodujícími, velký hluk a lomoz. Tu zavolala k sobě jednoho příbuzného a žádala ho, aby ji dal donésti domů, a to se i stalo. Bylo to v den svátku svatého Štěpána prvomučedníka a v sobotu; a když samotna doma seděla a nikdo u ní nebyl, najednou slyšela příjemný zvuk, jako hlas zvonu, a poněkud roztrpčena pravila: "Ach, cože se ten můj brar tolik pustil do hodování, že tak nevčas koná služby Boží?" Bylť její bratr farářem kostela tam vystavěného. Když to dořekla, hle, dveře domu, kde seděla, se otevřely a zvuk, jejž zaslechla, zněl, jako by zvon byl pověšen v jejím domě. A když se, plna strachu, ohlédla ke dveřím, viděla tam státi dva vznešené muže, vzezření i šatu biskupského. Jeden z nich dotknuv se ji berlou, kterou držel, pravil: "Vstaň a vzdej Bohu slávu; já jsem Jan evangelista, jehož svátek má býti zítra slaven od věřících po celém světě. Zde je můj bratr, svatý Gothard; věz, že jsi naší přímluvou uzdravena." A pozdvihli ji, vedli ven, a uchopivše ji, dovedli, jak tomu Božská moc chtěla, do vsi, jež se nazývá Slapy, v níž jakýsi urozený a mocný, jménem Mladota, vystavěl baziliku ke cti svatého Gotharda biskupa a vyznavače. A když tam přišli, postavili ji před chrám a ona stála tak pevně na nohou, jako by nikdy nebyla bývala ochromena. Držíce ji za ruce, uvedli ji dovnitř a hle, muži přejasných tváří, odění v bílá roucha, pěli tam chvalozpěvy Bohu. Ale nelze lidský hlasem vylíčit, jakou prý tam vůni, jakou jasnost cítila.
Zatímco se toto dálo, vrátil se její muž z besedy sousedů, a nenašed manželku, domníval se, že byla svedena nějakým pokušením zlého ducha, a svolav sousedy, hledal ji v okolí celé vsi po mokřinách a porostu. Ale nenašedše ji, shromáždili se v domě a sedíce naříkali. Zatím ona pomodlivši se sňala náušnice a chtěla je obětovati na oltář, ale svatý Jan evangelista to zakázal, řka: "Zítra, až se lidé sejdou u vás na mši, obětuj tyto náušnice v tvém kostele na oltáři a vypravuj veliké skutky Boží, jež skrze nás milost Boží vykonala na tobě, a pak už nežij s mužem." Když se to stalo tíž svatí ji dovedli nazpět a postavili před dveře jejího domu a hned zmizeli. Ona však vesele vstoupivši do svého domu, nalezla plačící, i vypravovala jim o moci Boží a zjevila jim, jaké a jak veliké věci Bůh na ní vykonal. A tu zase oni plakali radostí, ne tak z jejího návratu jako z uzdravení. A když zasvitl příští den a celé okolí se scházelo, aby slyšelo mešní tajemství, řečená žena, jak jí bylo od svatých uloženo, položila své náušnice přede všemi, kdo tam stáli, na oltář a vypravovala pořadem vše co se s ní Božkým řízením stalo. Oni slyšíce to a vidouce ji zdrávu, nesmírné díky činili Bohu a jeho svatým.

okolí kostela sv. Gotharda

foto
farní budova s ořešákem >>

V roce 1929 byla velmi tuhá zima, takže i ve farní budově zamrzl vodovod. Po velké námaze rozmrzl teprve 12.4.

11.2.1929 byla na meteostanici v Litvínovicích u Českých Budějovic naměřena teplota -42,2°C (rekord ČR).

20.11.1930 zasazeny byly v zahradě mezi školní budovou a farou dva ořechové stromy na místě dvou ořechů, které zmrzly za krutých mrazů v r. 1929.

Pater Jaroslav Zrzavý vzpomínal na velké množství sněhu v této zimě. Bylo ho tolik, že děti v Křížové budovaly mezi domy tunely pod sněhem.

foto

<< Ze soboty na neděli 5. listopadu 1933 povalen byl železný kříž stojící v sadech proti kostelu. Policie sdělila, že v noci obracel tu neznámý šofér auto a vrazil do kříže a pak ujel. V neděli 12. listopadu uspořádána smírná pobožnost, při které místní duchovní správce vyložil význam sv. kříže a prohlásil, že ať už byl kříž rozbořen jakýmkoliv způsobem, opět jej postavíme. Při pobožnosti byla uspořádána sbírka k tomuto účelu.

Na květnou neděli 25. března 1934 posvětil obnovený kříž vysoce důstojný pán Josef Málek, sídelní kanovník staroboleslavský. Odpoledne ve 4 hodiny vyšel průvod ke kříži za zpěvu písně "Svatý kříži, tebe ctíme". Tam přivítala p. kanovníka družička a po svěcení bylo ve farním kostele kázání a sv. požehnání.

foto
kaple sv. Jana Nepomuckého
v Gotthardské ulici
pod bývalou hřbitovní zdí >>

Jelikož socha sv. Jana Nepomuckého stojící vlevo před kostelem farním osamotě stála, shledal místní farní úřad žeby slušnější bylo, kdyby zařízena byla pro tuto sochu kaplička. Místní farář nechal v měsíci květnu 1876 od  zdejšího stavitele Františka Frolíka vystavěti kapličku

Ze dne 29.10. na 30.10.1953 byly neznámými pachateli odcizeny všechny hvězdy ze sochy sv. Jana Nep., která stojí na jižní straně kostela v barokní kapličce. Tyto hvězdy byly připevněny na gloriole a byly z měděného plechu v průměru 8 až 10 cm, silně galvanicky pozlacené. K pozlacení bylo potřeba asi 2 gr. zlata. Případ byl ihned oznámen kriminální policii v Praze 6.


Západně od místodržitelského letohrádku, za zahradnictvím, se nalézá opuštěný hřbitov z první poloviny 19. století (původní hřbitov stával u kostela sv. Gotharda).

foto Lidské hyeny na starém
hřbitově bubenečském

Nár. Politika 21.2.1937

Pod rouškou noci byly dlouho utajeny zlé skutky zlodějské dvojice, kerá se pro kořist odvážila i na svaté pole a dokonce vnikla do hrobek mrtvých. Jde o hnusný čin, který ukazuje na hroznou mravní zvrhlost, jež se nezastavila ani před místem posledního odpočinku člověka. Pachatelé zločinů, a to 25letý Adolf Snášel, zednický pomocník a jeho společník, 28letý Josef Zajíček, truhlářský pomocník, oba ze Starého města, Kozí ulice č. 36, jsou již v soudní vazbě. Byli zatčeni detektivy a věc vyšetřoval vrch. policejní komisař dr. Suchý. Zjistilo se, že Snášel a Zajíček chodili v noci na starý bubenečský hřbitov ve Školské ulici, kde kradli rozličné součástky a železné věci s hrobů. Ty odváželi na dvoukolovém vozíku přímo k překupníkovi do Holešovic. Prozatím se vyšetřilo, že ukradli 12 kovových křížů, čtyři železné zahrádky, které byly kolem hrobů a celá železná hřbitovní vrata. Když už neměli tam co vzít, vnikli i do hrobů. Co tam všechno uloupili, se ještě přesně nezjistilo. Dosud se ví, že vynesli i železné a plechové zbytky rakví. Detektivům při pátrání byl nápomocen dp, farář Krupka z farního úřadu sv. Gotharda. Vyšetřovaly se také dva případy vniknutí do hrobek rodiny Rádlovy a Euarda Seykera von Letzenu. Pachatelé krádeže pomocí dřevěných kůlů odstranili náhrobní kameny a sestoupili do hrobek....

Nár. Politika 26.2.1937

....u překupníka našli detektivové cínový plech z rakví i s nohami a ozdobami rakví. Zjistilo se, že překupník měl na skladě na 400 kg cínových odpadků z rakví....

foto Nár. Politika 2.3.1937

....V neděli dopoledne se podařilo dopadnouti třetího hřbitovního zloděje. Je to 27letý Antonín Felcman, automontér, nar. v   Gotesburgu v Německu a příslušný do Koštěnic, okres Holice. Přiznal se, že krádeže na bubenečském hřbitově spáchal se Zajíčkem a ze dvou hrobů vyvezli 140 kg litiny, 300 kg železa a 160 kg roztrhaného starého plechu. Věci prodali překupníkům za 280 Kč. Krádeže provedli začátkem února a původcen činu byl Zajíček, který Felcmana pozval a tvrdil mu, že hřbitov se ruší. Když pak tam za noci přišli, nalezli na hřbitově otevřenou hrobku a hned do ní vlezli. Jinou hrobku pak společně otevřeli a Zajíček ihned s rakve odštípal plech. Prohlížel prý kosti a hledal zda tam nejsou zuby nebo klenoty. Potom kosti nasypal do kouta hrobky. Když Felcman vylezl ven, Zajíček mu z hrobky podával kov, který pak spolu odvezli na vozíku k překupníkům....

foto << Panna Maria ve výklenku domu v Dejvické ulici

foto


Na jaře 1915 odstoupil se stolce místodržitelského šlechetný a národu českému pro svou spravedlnost přemilý místodržitel kníže František Thun z Hohensteinu, který vysoký úřad tento zastával po druhé od července 1911 a ač Němec osvědčil se jako šlechetný a spravedlivý přítel národa českého. Mluvilo se všelicos o příčinách jeho odstoupení, oficielně úředně uvedeno za příčinu otřesené zdraví při jeho pokročilém věku. Skutečnou pravdou jest, že byl v Hamburku na léčení svého zraku, kdež byl dvakrát operován. Za vážných dob držel nad Královstvím Českým a zvláště nad Královskou Prahou ochranou svou ruku a proto také z vděčnosti jmenován byl čestným měšťanem Král. hl. města Prahy. Nástupcem knížete Thuna Frant. stal se hrabě Coudenhove, dosavadní hejtman zemský ve Slezsku, bratr Karla hraběte Coudenhove, který byl místodržitelem českým do r. 1911. V měsíci květnu 1915 nastoupil nový úřad a brzo na to přistěhoval se se svojí chotí pí. Mary roz. hraběnkou Taffe-ovou, dcerou bývalého dlouholetého ministerského předsedy na letohrádek do Stromovky a tak byli vznešení tito manželé, jako jejich předchůdci osadníky farnosti zdejší v době letní (od května do října).

Paní hraběnka Mary Coudenhove-ova, choť místodržitele záhy osvědčila příkladnou zbožnost a horlivost ve všem dobrém vzláště pak v péči o raněné vojíny.
foto Hned při svém příjezdu do osady navštívila faráře, kterého vyhledala ve škole a smluvila se, že bude chodit do far. kostela v úterý a v pátek na mši sv. a k sv. přijímání. Také dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek byla přítomna mši sv. a přistupovala k sv. přijímání při škol. mši sv. ve školní kapli na letné.


Panna Maria na rohu Dejvické a Čkalovy ulice, foto: PANASONIC LUMIX Z5 (22x lepší rozlišení než C-4040ZOOM) >>


foto << Císařský mlýn dnes
Grotta Rudolfa II.

V roku 1912 konaly se volby do městského zastupitelstva v Bubenči. Za starostu nebyl tentokráte více zvolen pan císařský a komerční rada Raimund Kubík, majitel papírny v Císařském mlýně, který tento úřad více než 20 roků horlivě a nezištně ba obětavě a ku cti města zastával. Různí živlové - zvláště pseudonationální foto štvali proti němu, že je "Němec", protože rodina - dítky vstoupily v příbuzenské vztahy s rodinami německými. Také volali na pomoc "národní radu" a tak se přičinili aby více volen nebyl. Pan Raim. Kubík vždy hlásil se k národnodti české - jednal vždy klidně, rozvážlivě a lidumilně - často kavalírsky. Žádný poctivý člověk ho nepohaní a veliké zásluhy o rozkvět obce napotom města mu neupře. S p. děkanem Malcem a vikářem Převrátilem udržoval zvlášť přátelské styky, navštěvovel je a často k večeru s nimi se bavil.


Boží muka, která stávala v blízkosti Velkých Holešovic >>


"O má mysl spomeň před Bohem na ty mrtvé kteřížto 1680 léta času morním zemřeli, a v tom místě mnozí v Pánu odpočívají; protož každému věrnému k napomenutí, též k větší cti a slávě nerozdílné Trojice svaté a blahoslavené Rodice Boží tyto muka Páně slovůtný P. Kristian Mayer s manželkou svou Alžbětou roz. Cesberovou a Václav Rein syn její a též manželkou svou Annou roz. Tichou s větší prácí, rovným nákladem, že od takové rány spomocí Boží zachovány jsou. Na poděkování k věčné památce vyzdvihnout .....
Téhož léta A 1680 dne 20 září."

Rekvisice zvonů u sv. Gotharda

Komissí sestávající se ze zástupce vojenského c. a k. stavebního oddělení, zástupce c. k. místodržitelství a zemského konservatorátu rekvirovány v Bubenči u sv. Gotharda koncem něsíce září 3 zvony. Farnost naše přináležela do III. skupiny katastrů zvonů. Na základě protokolu této komisse příliš krátce sepsaného rekvirované 3 zvony červeným křížem označené byly sňaty a to:

dne 27. října 1916 zvon "sv. Havel".
Zvon tento má sice vročení 1713 jest však jinak neznámé bližší provenience. Pamětní knihy o něm rovněž bližších údajů neposkytují. Jest puklý. Tvar jeho jest hladký, nemá žádných ozdob ornamentálnch a rozvilinových. Věnec zvonu i pás má dva ploché žlábky. Věnec zvonu v objemu měří 63 cm a dolní okraj 105 cm, váží 21 kg, hlavní tón "h" (ovšem přibližně, ježto zvon jest puklý). Jedinou ozdobou tohoto zvonu jest relief sv. Havla. Jemně a do detailu precisně pracovaný relief světce v pontifikale oděného s berlou, kterak pravicí mírně pozdviženou žehná, nasvědčuje na dobrého zvonaře. Majuskulí v pravidelné latince jest nápis:

S. GALLE, ORA PRO NOBIS.
1713

Téhož dne sňat větší ze dvou votivních zvonů, a to darovaný zvon Karoliny Lumbe-ovy spolu s manželem Gustavem, majitelů starobylého Císařského mlýna v r. 1870 (dar za uzdravení svého syna). Tvar zvonu obvyklý, ozdoben řemeslně prací ornamentální na okraji zvonu i na věnci. Na přední straně relief Panny Marie rovněž nijak nevyniká a daleko se nemůže rovnati reliefu sv. Havla na prvém zvonu rekvirovaném. Na zadní straně jest český nápis:

ZVON TENTO
PANNĚ MARII
VĚNOVALI
GUSTAV A KAROLINA LUMBE
MAJITELÉ CÍSAŘSKÉHO MLÝNA
1870

Věnec zvonu v objemu měří 71 cm a dolní okraj 118 cm, hlavní tón "a". Ježto paní Lumbe-ová byla sestrou Anny Bellmannové, spolumajitelky závodu zvonařského v Praze, byl zvon tento ulit v huti Bellmannovské. Též Anna Bellmannová věnovala kostelu našemu zvonek a to ve váze 16 kg, který rekvirován nebyl.

foto Třetí rekvirovaný zvon jest nesporně značné umělecké ceny, o níž komise též uvažovala, zda by nemohl býti zachován, ježto však váží 160 kg bylo též veškeré usilování o zachránění marno z toho důvodu, že by nebylo docíleno 2/3 rekvirované předepsané váhy, jíž stůj co stůj musí vše padnouti. Dělníci pomocní z "kuchyně bl. Anežky", huť Diepoldova tak se zove, sňali jej 28. října 1916 pomocí jejich "flašky". Tvar jeho jest obvyklý u zvonů z XVIII století. Věnec měří v objemu 110 cm, dolní orraj 196 cm, hlavní tón "a" a váží 160 kg. Zvon tento zove se "sv. Gothard" a jest dílem mistra Zachariáše Dietricha, který měl svou huť na Starém Městě Pražském, jež důstojně řadila se k jiným tehdejším známým hutím, jako v Praze Schönfeldské, Löwovské a Kühnerovské a na venkově k hutím bratří Pricqueiů. Plastická výzdoba zvonu Dietrichova:
Okraj a věnec zvonu zdoben jemně stilisovaným ornamentem. Na přední straně relief sv. Gotharda v pontifikaliích, kterak u nohou jeho krčí se diblík a letopočet 1755. V rokokovém rámečku firma zachariášova:

FVSA
A ZACHARIA DIETRICH
VETERO PRAGAE

Na zadní straně jest velmi jemně pracovaný relief sedící Panny Marie s Ježíškem v rokokovém rámečku neseném dvěma anděly.

Zvony tyto byly odlity do sádry pro archeologickou sekci při České Akademii. Za ponurého odpůldne dne 11. prosince 1916 ve 2 hod. vojáky sňaté zvony odvezeny na státní nádraží, aby putovaly do tavíren a odtud vyšly jako - děla. Se zřejmým nelíčeným pohnutím dali jsme jim "s Bohem"

S Bohem, zvony, drahé zvony,
nezazní již vaše tóny
v naše shony, plesy, skony.
Mluvily jste k lidstvu léta
modlitbou a zpěvem
a teď odcházíte v dáli
s posledním pozdravem:
S Bohem, zvony, svaté zvony,
kéž ty slední vaše stony
vzbudí k Bohu miliony!

Sluší připomenouti, že farář prosil, aby vzhledem na velikost a vzrůst města velký zvon 160 kg těžký sv. Gothard byl zachován a bylo mu jako když do srdce řízne, když ho poznamenávali k sejmutí. Bohužel prosbě jeho nebylo vyhoveno a c. k. vojenské velitelství odepsalo, že nelze zvon ponechati, ježto sám má skoro 2/3 váhy všech zvonů, kterážto váha byla nejméně požadována. Celkem vzato bylo s třemi výše uvedenými zvony 18 + 28 + 160 kg za ustanovenou cenu 4 K za 1 kg tedy 824 K.

Oznámení c. a k. vojenského velitelství v Praze ze dne 14.7.1917 č.j. B 15545 bylo nařízeno, aby zvon o průměru 31 cm "Umíráček" zvaný byl sňat a odveden válečné ustředně pro kovy. Zvon tento jest votivní dar rodiny Bellmannovy, v jejíž závodě zvonařském ulit byl r. 1870 a kostelu sv. Gotharda darován. Umíráček sňat byl 24.7.1917 dvěma vojáky a téhož dne odnesen, tak zbyl v kostelní věži jediný zvon a to nejstarší již valně otlučený.

14.10.1923 byla v našem farním kostele slavnost svěcení nových zvonů. Dva nové zvony zhotovila fy Diepold z Prahy I. (Anežský klášter). Větší zvon "sv. Gothard" váží 265 kg a menší "sv. Jiří" váží 153 kg. Na každém zvonu jest obraz jeho patrona a nápis "sv. Gotharde, sv. Jiří - oroduj za nás - Věnováno od osadníků v Bubenči a Dejvicích roku 1923". Zvony přivezeny večer před slavností na povoze zasílatelské fy Stádník z Bubenče. Ráno vůz ozdoben a postaven na náměstí před lípu svobody. V 9 hod. přijel nejdp. Msgre Dr. Fr. Kordač, arcibiskup pražský se svým ceremonářem Msgrem Vošáhlíkem a pak sloužil mši sv., při níž hrál na varhany p. Bedřich Wiedermann, profesor stát. konservatoře a virtuos na varhany. Po mši sv. byl průvod z kostela na náměstí ke zvonům za zpěvu chorálu "Sv. Václave". Tam uvítala vys. důst. pana arcibiskupa žačka stát. gymnasia básní. Následoval obřad svěcení zvonů a průvod do kostela za zpěvu "Hospodine, ulituj nás" a chvalozpěv "Tě bože chválíme". Kostel a zvláště hlavní oltář byl nádherně vyzdoben péčí p. vrchního zahradníka Procházky.

23.3.1942 sňaty byly magistrátem hl. m. Prahy dva zvony sv. Gothard a sv. Jiří. Teprve 30.3. byly odvezeny.
foto Po druhé světové válce zůstal na věži jeden malý zvon o váze 42 kg, který praskl dne 6. února 1952. Bylo rozhodnuto, že bude nahrazen dvěma novými většími zvony, starý zvon bude přelit a surovina doplněna ze sbírky. Během jednoho týdne, díky neobyčejné ochotě farníků, se nashromáždilo 650 kg barevných kovů, z toho cínu a mědi 300 kg, ostatní kovy byly předány sběrným surovinám. 11. dubna 1952 odešla do Závodů umělecké kovovýroby ZUKOV, dříve zvonárna Perner, v Suchém Vrbném u Českých Budějovic 1. zásilka 375 kg barevných kovů a zvonoviny z prasklého zvonu (váha včetně obalu). 2. zásilka vážila 154 kg. Zvony došly do Bubenče dne 31. května 1952 v 9:30 a mohly být proto již následujícího dne 1. června 1952, foto na Hod Boží svatodušní v 16:00
slavnostně vysvěceny. Vysvěcení vykonal na žádost farníků a na oslavu svých 70tých narozenin farář u  sv.  Gotharda vysocedůstojný pán, arcibiskupský vikář, arciděkan a konsistor. rada Jan Ladislav Petrásek za asistence četného duchovenstva. Po kázání následoval průvod po náměstí ke zvonům. Za zpěvu nacvičených písní "Zvoňte zvony" a "K nebesům dnes zaleť písni" vdp. Jan Petrásek zvony vysvětil. Text první písně byl rozmnožen a rozdán lidu. Po požehnání následovalo slavné Te Deum. Pak zpíval sbor vložku "Zvony" od Říhovského a družičky přednášely básně. Slavnost sama zapůsobila tak mohutně, že bylo na ni dlouho vzpomínáno a aby nebyla zapomenuta zpívala se v kostele občas nacvičená píseň.

foto

nápis na levém zvonu:
Co válka vzala, láska dala.
Ulit ke cti a chvále sv. Gotharda a Jana Křtitele
Pane a Bože, dej pokoj a mír naší zemi.
Zukov nár. pod. Čes. Budějovice - Suché Vrbné
L.P. 1952

sv. Gothard - patron kostela a farnosti
sv. Jan Křtitel - patron světitele vdp. Jana Petráska

technické údaje:
váha 246 kg, průměr 740 mm, nárazový tón cis2, po úderu zní 45 vteřin

foto

nápis na pravém zvonu:
Maria Panno, chraň naši farnost i celý národ.
výrobce i letopočet shodný

technické údaje:
váha 150 kg, průměr 625 mm, nárazový tón e2, po úderu zní 45 vteřin

Při ladění dvou zvonů se stejně dobře osvědčuje melodický interval velké sekundy, jako harmonický malé tercie.

Převzato ze zprávy experta St. památkového ústavu p. Dobrodinského, úř. kolaudátora zvonů, v Pelhřimově 27. května 1952.

záruční doba: 10 let

foto foto

Elektromagnetický pohon zvonů s ohřevem

foto foto

Řízení kyvu zvonů a ohřevu
letopočet výstavby kostela 1801 středový sloup mezi zvony
posvěcení kostela 18. 10. 1801

zpět na minulou stránku       zpět na úvodní stránku